Předdůchody jako alibismus státu

Téma předdůchodů by se mohlo jevit jako vzácná shoda veřejnosti, politické reprezentace a odborů. Ve skutečnosti ale především kryje neschopnost státu zajistit podmínky pro zaměstnanost lidí v předdůchodovém věku. 

Přestože se věk odchodu do důchodu prodlužuje, lidé, kterým zbývá do penze už jen pár let, patří na trhu zaměstnanosti mezi nejrizikovější skupiny. Obecně se hovoří o širší skupině 50+. Zaměstnanost lidí ve věku 50 – 64 let se pohybuje kolem 47 %, každý druhý už tedy nepracuje. Většinou ale ne proto, že by pracovat nechtěl nebo třeba ze zdravotních důvodů nemohl.

Dnes mají tito lidé na výběr dvě možnosti – pobírat podporu v nezaměstnanosti, nebo odejít do předčasného důchodu. V obou případech jsou jejich vyhlídky na udržení životního standardu mizivé, protože automaticky znamenají snížený základ pro výpočet výše důchodu.

Od ledna se situace pravděpodobně, pokud bude schválena příslušná legislativa, změní. Kdo bude mít na penzijním připojištění dostatek prostředků a maximálně pět let do penze, může využít předdůchod. V praxi to znamená měsíční příjem alespoň ve výši třetiny průměrné mzdy, aniž by se tím snížil klasický důchod vyplácený státem. Ten navíc uhradí i zdravotní pojištění.

Že by se podařilo najít elegantní řešení problému? Nic takového. Předdůchody jsou pravděpodobně spíše elegantní zástěrkou faktu, že stát není schopen situaci vyřešit jinak. Místo aby motivoval zaměstnavatele vytvářet pracovní místa pro pracovníky se zkušenostmi a zvýhodnil práci na částečné úvazky, nutí klienty penzijních fondů vybírat vlastní úspory. Další výhodou pro stát bude, že si díky tomu bude moci snížit výdaje na sociální dávky dlouhodobě nezaměstnaných.

Výhoda pro nezaměstnaného „předdůchodce“? Udržení už tak nízkého státního důchodu v plné výši. Je to férová výměna? Celoživotní úspory v penzijních fondech, jejichž smyslem bylo vylepšit si v důchodu životní úroveň, tak budou utraceny ještě v produktivním věku a stát opět strká před problémem hlavu do písku.